Zapomínat dějiny je nejlepší cesta prožít je znovu

Před několika dny jsme oslavili dvacetileté výročí odchodu sovětských vojsk z našeho území. Na příchod okupantů i jejich odchod vzpomíná ve svém článku místopředseda Senátu Přemysl Sobotka.

Zapomínat dějiny je nejlepší cesta prožít je znovu

Bylo první letní den roku 1991, když naší zemi opustil poslední sovětský okupační voják. Naše země si vydechla, skončila dlouhá, nezákonná okupace, která začala krvavě v srpnu 1968.

Byl jsem mladým začínajícím lékařem na chirurgické klinice v Liberci, když se nemocnicí rozletěla zpráva, že do města vtrhly ruské tanky. Prvotní šok vystřídaly daleko silnější dojmy. Začali k nám vozit raněné. Tak jsem se na začátku své kariéry setkal s válečnou chirurgií v praxi.

Tento zážitek mě hluboce ovlivnil, zcela zásadně zapůsobil na moje vnímání toho, co se u nás od roku 1948 až do roku 1989 dělo. V listopadu 1989 jsem se proto zcela přirozeně zapojil do politiky, která začínala být skutečnou politikou. I proto pro mě byl počátek léta 1991 úlevou i vítězstvím zároveň. A když byla rozpuštěna Varšavská smlouva, cesta k nezávislosti, svobodě a demokracii byla dokonána.

Oněch dvacet let okupace zůstává v mé mysli dobou, kdy se někteří českoslovenští občané pokrytecky bratříčkovali a kšeftovali s okupanty, zatímco komunisté likvidovali všechno, co zavánělo nezávislostí a svobodou. Samozřejmě se silou okupačních tanků za zády.

S odchodem posledních ruských vojáků se také otevřely, do té doby hermeticky uzavřené, „sovětské zóny“. To, co první návštěvníci, včetně mě, viděli, bylo zdrcující. Půda nasáklá naftou, nepořádek, poničené lesy, rozbité silnice, zdemolované domy i celá sídliště. Smutný obrázek kdysi hrdé Sovětské armády. Posledních dvacet let zatím ještě nestačilo na likvidaci všech ekologických škod, ani na renovaci či sanaci všech budov. Přesto doufám, že prostory, jako například Ralsko, opět ožijí, tentokrát přirozeným mírovým a k přírodě šetrným životem.

Jsem rád, že v červnu se pod mou záštitou otevře v sídle Senátu výstava dokumentů a fotografií, která připomene dvacetileté výročí zániku Varšavského paktu, který vnucoval vůli sovětských komunistů téměř celé střední a východní Evropě. Těší mě, že tento pakt byl rozpuštěn v Praze, hlavním městě státu, který se pokusil svobodně vydechnout a v srpnu 1968 na to doplatil okupací.

Věřím, že historické zkušenosti z doby okupace, z jejího dramatického a krvavého počátku i neslavného konce, nebudou zapomenuty. I proto jsem tuto výstavu podpořil. Zapomínat vlastní dějiny je totiž nejlepší cesta, jak je prožít znovu. Jsem přesvědčen, že jen málo z těch, co zažili okupaci, tehdy označovanou jako „dočasný pobyt sovětských vojsk“, by ji chtěl zažít znovu.

Svoboda je cenná a proto je dobře, že si toto výročí připomínáme. Přijďte se během léta podívat do Valdštejnské zahrady. Možná si tu dobu oživíte a možná si uvědomíte, co tehdejší doba i následných dvacet let pro nás i pro budoucnost naší země znamenají.

Přemysl Sobotka,

1. místopředseda Senátu Parlamentu ČR

a senátor za Liberecko